Toto třídění umožňuje rychlejší orientaci v dostupnosti a použitelnosti technologických postupů při generování a měření tlaku. Uvedené rozsahy mají pouze informační charakter.
- dokonalé vakuum 0 Pa (absolutně prázdný prostor, je to spíše hypotetická situace)
- extrémně vysoké vakuum < 10-10 Pa
- ultravysoké vakuum 10-10 – 10-7 Pa
- vysoké vakuum 10-7 – 10-2 Pa
- nízké vakuum 10-1 – 102 Pa
- atmosférický tlak (pouze pro tlak okolního vzduchu) 101,25.103 Pa
- zvýšený tlak, do ~ 3.106 Pa
- vysoký tlak, do ~ 4.107 Pa
- velmi vysoký tlak, do ~ 5.108 Pa
- ultravysoký tlak, nad ~ 5.108 Pa
Nejvyšší dosažené vakuum v pozemské laboratoři se blížilo hodnotě 10-11 Pa, vakuum ve vesmírném prostoru dosahuje hodnot 10-15 Pa i méně – zde je nutné vzít v úvahu počet částic, které se nacházejí v určitém objemu. Tlak na povrchu Měsíce, který nemá vlastní atmosféru, avšak je neustále bombardován částicemi obsaženými v tzv. „slunečním větru“, je cca 10-9 Pa což představuje počet 4.105 částic v 1 cm3 objemu. V meziplanetárním prostoru se nachází přibližně 10 částic, v mezihvězdném prostoru 1 částice a v mezigalaktickém prostoru dokonce 10-6 částic v 1 cm3 objemu. Tlak se zde tedy limitně blíží dokonalému vakuu. Naopak nejvyšší uměle dosažený tlak statickou metodou, tj. dlouhodobým silovým působením na vzorek, se blížil hodnotě 5.109 Pa. Dynamickými metodami založenými na působení rázové vlny při výbuchu lze dosahovat tlaků řádově ještě vyšších, ovšem jen po velmi krátkou dobu.
